Pohřbený fotovýlet

Včera jsem byl na vernisáži kamarádky a kolegyně Lidie (ve vězení se věnuje drogově závislým). Dělá moc pěkné grafiky - lepty (https://www.artprogallery.com/lept). Jejím milovaným tvůrčím místem jsou mandloňové sady v Hustopečích u Brna. I vzpomněl jsem si, když jsme si povídali, na místo, které jsem loni objevil: Kouzelný vrbový háj. Jakoby věky zapomenutý, plný svraštělých kmenů s větvemi až na zem. Říkám jí o něm a ona že tam musí se svým malířským náčiním zajet; neb nepoužívá pro své předlohy fotoaparát.

Což mě dnes pohnulo k tomu, abych se zvedl, z ledničky vytáhl dva svitkové filmy, do báglu vložil velký (pravda, nikoli ten největší, ten co se jím fotí pod plachetkou) foťák, pár objektivů a digitální zápisníček - malý digi aparát, který se vleze do větší kapsy - a se stativem se vydal na cestu. Přece to tam neudělá dřív, než já to vyfotím!

Počasí ideální: Slunce skryto za pošmournou, mírně dramatickou oblohou - to se fotoaparátům a zvláště černobílým filmovým materiálům líbí.

Sedám do auta, spojka - plyn, ó, jaké dobro, jaké blaho sedět za volantem staré Mazdy 323F BA...

Jsem na místě. Jaké mě to však čeká nemilé překvapení: Vrbový háj je v háji! Esteticky naprosto zmasakrovaný - zřejmě - ošetřovateli přírodního dědictví: Ze země trčí ubohé pahýly a celé místo vypadá male a banálně. Digitálem udělám několik dokumentárních cvaků a vracím se zpět.

Zmrzačené tajemství

 
Jedu domů, ale nedá mi to. Sjíždím směr Bratislava. Cílem se stávají Hustopeče: Když už jsem o něm tolik slyšel - a v Lidiiných grafikách viděl -, podívám se na ten mandloňový sad! Zastavuji u hřbitova a rekogniskuji terén. Mandloňový ráj kdesi daleko v kopci. Tahat se s tím vším vybavením po kotárech? Zůstaňme doma, na posvěcené půdě. Na rovince. Jdu na hřbitov.

Že to ještě někdo nenapadl: Vždyť je to diskriminace!

Šperky na Druhou Stranu neprojdou...

Dosud jsem si myslel, že slovo "výstav" zná pouze církevní řeč. Není tomu tak. Autoportrétní výstav

Modlitba za duše v očistci - zvláště ty, za které se nikdo nemodlí - u hrobů Rudé armády. (Kdyby tak dnešní věděli, jak jsme kdysi ty Rusáky nenáviděli)

 
Genealogický strom: Rekonstruovat rodokmen je nesnadné a jeho zakladatelé tonou navždy ve tmě. Tady je tomu zcela naopak

Tady, zdá se, vzpomínají na budoucí minulost

Poetika vsypové loučky

Rodiče TGM

Nechť je ti, krtečku, dlažba lehká

Tajemný jak tarotová karta

Fantazii se meze nekladou

Cestou z hřbitova ještě potkávám dva první presidenty (a Mariána Čalfu?)...

Spojka - plyn... sweet home, go.

Doma se v obrazech vracím na místo činu: A ejhle, tajuplná duše vrbového háje se (mi) zjevila...