kritiky, úvahy...

Křesťanskost bezbožeckého lidu

7. 10. 2017 19:16
Rubrika: Nezařazené

 

Byl jsem včera a dnes na Vranově na setkání vězeňských kaplanů s biskupem Kajnekem.

Ve chvíli volna jeden kněz s kýmsi mluvil o politické korektnosti. Že v rámci ní je katolická víra utlačována. Využil jsem příležitosti a zapojil se do rozhovoru. On ale pokračoval touto myšlenkou: Že jistá část společnosti mluví o křesťanských hodnotách, o jejich obraně (před islámem), a to prý přece je mimo, na tohle my nesmíme přistoupit. Zeptal jsem se, co je na tom špatně. A on o populismu. Ptám se, co je to populismus. Pokračoval jak "špičkový komentátor" ČRoPlus.

Krátká debata byla ukončena po mé pobídce ke kritickému myšlení, kdy jsem navázal na jeho vstupní myšlenku o politické korektnosti: Jestli totiž PK zatlačuje katolickou víru, není to samo sebou náš spojenec v nazývání skutečnosti pravými jmény a je třeba odsamozřejmit mediálně zaužívané nálepky "populismus", "extrémní pravice" a podobně. Ale to není to, co chci říct, to je jenom ilustrace místa zrodu myšlenky.

Ta se týká postřehu o tom, jak ta dosud bezbožecká společnost se najednou dovolává křesťanských hodnot a jejich obrany. Ten kněz to viděl jako něco nemístného - asi jako kdyby říkal: Nesahejte na křesťanské hodnoty, s nimi vy nemáte nic společného.

Já to vidím jinak: Jako konstelaci podobnou té, v níž byla česká církev na konci komunismu, kdy byla ve svých reprezentantech - ikonicky jím byl kardinál Tomášek - blízko lidu. Trochu mi to, co se dnes děje, připomíná tamtu dobu i v tomto ohledu. Viz Dukovo kázání v Boleslavi. Možná, že i bezbožníci, kteří se nyní začínají třást, co bude s jejich dětmi či vnoučaty, se v duchu nějak modlili ony přímluvy. A že i když Duku ve velké většině nemusejí či dokonce nesnášejí, tohle je silnější karta.

Protože nepřítel mého nepřítele, je můj přítel. To je jedno z nejsilnějších přirozených občanských - kmenových - druhových pout.

Oproti tomu knězi si myslím, že je naprostým nesmyslem, ba zločinem, se je snažit přetnout.

Nedělám si žádné iluze (jak se dělaly na konci osmdesátých let, natož iluze o "lidu"), ale - nebo tím spíše - poučení z minulosti je zde na místě.

 

Zobrazeno 2078×

Komentáře

spitfire

"Já to vidím jinak: Jako konstelaci podobnou té, v níž byla česká církev na konci komunismu, kdy byla ve svých reprezentantech - ikonicky jím byl kardinál Tomášek - blízko lidu."

A nebylo to tím, že pro většinovou společnost bylo mnohem slastnější vytvořit si z dobové vlády KSČ reprezentanty Zla po vzoru, který byl zrovna po ruce a přímo se nabízel (křesťanství). KSČ jako ten zlý svůdce, který zneužil masu Adamů a Ev. Tím by se vysvětlil ten výron "spirituality" po 89., který měl tak krátké trvání a to, že někteří reprezentanti církve měli k lidu blíže.

spitfire

Dnes KSČ nahrazuje "uprchlická krize". Slast mas je uspokojena, Zlo má zase konkrétní podobu (trade mark). Pochybuji, že by se společnost dovolávala křesťanských hodnot. Jenom si vypůjčují ze svého nejbližšího okolí slovník a vyjadřování. Koho má překvapit, že je to zase křesťanství jako v 89.? Stačí už jen ten nádech apokalyptických vizí konce světa (Evropy).

Jenom ta slast generující formulka má jinou podobu.
Nejsme jako Oni
na
Nejsou jako My

Zobrazit 21 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio